Určení rozložení teploty ve výměníku tepla zahrnuje hledání přesného matematického výrazu známého jako analytické řešení rovnice vedení. Tato řešení jsou však životaschopná pouze pro jednoduché geometrie a okrajové podmínky. Složitost geometrie výměníku tepla nebo okrajových podmínek v praktických případech často činí analytická řešení nedosažitelná. Analytická řešení lze odvodit pro jednoduché geometrie, jako je 1D problém vedení tepla v tyči.
Ve scénářích, kde výměník tepla vykazuje složitější geometrie a okrajové podmínky, se k řešení rovnice vedení používají numerické metody. Tyto numerické metody poskytují komplexní řešení pro 1D, 2D nebo 3D procesy výměny tepla s ohledem na časovou závislost. Využitím numerických metod mohou inženýři získat hlubší porozumění procesu přenosu tepla v systému, což umožňuje přesné řešení složitějších geometrií a okrajových podmínek.


